Zlatý věk české science fiction

Říká se, že historie se opakuje. Připomeňme tedy, že na spontánní vznik SF hnutí v USA na přelomu třicátých let měla značný vliv hluboká hospodářská krize, a pro mnohé mladé lidi znamenala SF literatura únik z trpké reality a starostí všedních dní. Prudký rozvoj tohoto hnutí vyvrcholil obdobím, které Američané nazývají Zlatým věkem, obdobím, které trvalo přibližně deset let a skončilo silnou komercionalizací žánru. O 30 let později se začala tato historie na jiném místě opakovat a příběh české SF je toho důkazem.
      V 70. letech česká SF nežila v mezihvězdném vakuu, ale uvnitř dobře střežených hranic socialistického Československa. Její postavení nebylo jednoduché, neboť pro totalitní režim byla nežádoucí a vycházela jen díky tomu, že byla publikována i v Sovětském svazu (např. komiks nebo fantasy nevycházely vůbec). Počet vydaných titulů za rok zpravidla nepřesáhl počet prstů na jedné ruce a náklady těch nejzajímavějších knih byly velmi omezené.
      Důsledné potírání angloamerických autorů SF v edičních plánech doprovázela také důsledná filmová, hudební a všeobecně-informační cenzura (Rolling Stones, Star Wars nebo Frank Zappa byly až do roku 1989 oficiálně neznámé pojmy). Pokud Američané ve 30. letech utíkali k SF literatuře před starostmi všedních dní, Češi prchali před jejich šedivostí. Nic na tom nezměnila ani skutečnost, že se stali v roce 1978 po Rusech a Američanech třetím národem ve vesmíru.
      Existence bez perspektivy a totální nemožnost jakékoliv seberealizace vedly na přelomu 80. let ke vzniku prvních SF klubů a čs. fandomu. Překladatelé, autoři, vydavatelé, ilustrátoři, kritici a především čtenáři vytvořili spontánní hnutí, které by za normálních okolností nemohlo vzniknout.
      Rostoucí aktivita fandomu i sporadické pronikání SF do oficiálních médií vzedmuly v první polovině 80. let mohutnou vlnu zakládání SF klubů, conů, fanzinů a soutěží. V roce 1982 proběhl první ročník literární soutěže o Cenu Karla Čapka pro amatérské autory SF. Tato soutěž měla pro další vývoj žánru v Československu zásadní význam, neboť přilákala a inspirovala celou řadu autorů, kteří by jinak zřejmě nikdy nezačali psát, popř. by se jejich díla nedostala ke čtenářům. K nejúspěšnějším účastníkům patřili především vysokoškolsky vzdělaní lidé - lékaři, vědci, právníci nebo inženýři, pro které bylo psaní pouze koníčkem a soutěž výzvou. Z autorů této antologie to byli například Novotný, Heteša, Veverka, Kadlečková, Biedermannová, Hauserová, Kmínek, Hlavička, Páv nebo Pecinovský a z tohoto pohledu není význam CKČ dodnes zdaleka doceněn. Většina autorů úspěšných v CKČ časem pronikla i do oficiálních publikací. Obdobná situace byla i v ostatních tvůrčích oblastech, jako byly překlady, kritiky nebo ilustrace.
      Postupně se zlepšovala situace na knižním trhu. Vyšla řada kvalitních knih a padlo i několik dodnes nepřekonaných rekordů (např. sbírka povídek A. C. Clarka vyšla v nákladu 130.500 výtisků - průměrný náklad současného bestselleru je 5.000 ks). To však nic nemění na tom, že většina zajímavých věcí stále vycházela pouze v samizdatu a řada domácích autorů na vydání svých knih, které neprošly sítem cenzury, stále čekala (Freiová, Velinský, Kmínek, Kramer aj.).
      Zvrat přinesl až rok 1989 a nutno říci, že to byl zvrat zásadní a nečekaný. Velice rychle došlo k profesionalizaci části fandomu a vzniku hned několika specializovaných vydavatelství. V krátkém odstupu vyšlo vše, na co autoři i čtenáři čekali dlouhá léta a touto obrovskou explozí Zlatý věk české SF vyvrcholil. Následné přesycení knižního trhu postupně vedlo k dočasnému snížení zájmu o domácí tvorbu, a tato etapa se definitivně uzavřela. Řada autorů se začala naplno věnovat své profesi a svoje aktivity na poli SF omezila nebo přešla k vážné literatuře a redakční práci. Na jejich místo však přišli jiní a česká SF žije dál. ¨